I have created a plugin for Zotero that simplifies management of Bibtex files. See LyZ: LyX plugin for Zotero.
It works quite smoothly on Windows and Linux.
Poslední dva tři měsíce byly tak trochu hektické, tedy hlavně po stránce duševní. Maličko jsem změnil téma dizertační práce, protože původní mé snahy nepřinášely žádné ovoce. Snad to bylo omezenou výpočetní silou mně dostupných počítačů, snad přehnanými očekáváními nebo jsem prostě vlezl do slepé uličky, anebo to byla prostě úplně obyčejná volovina. Místo dlouhých hodin strávených nad debuggerem a nekonečným čekáním na výpočty si teď zase, světe div se, čtu normální knížky s textem překrásně zaplňujícím celé stránky! Už mě z těch bílých míst, co se shlukují kolem rovnic a algoritmů stejně bolely oči (o hlavě nemluvě).
I just started to explore the new LyX and soon enough I have encountered mysterious error, when creating presentation in using Beamer. I have started with the English Beamer template and soon as I got comfortable with LyX (being devout user of Emacs) I have deleted rest of the template and continued on my own.
What I haven’t noticed, was a deleted EndFrame, which was causing “Undefined control sequence” on all section titles.
Minulý týden jsem na doporučení souseda Bena (to je ten černoch, který v Hong Kongu vyrůstal a který má loď vedle naší a bydlí v Macau, kde létá s vrtulníkem) kontaktoval jedny Holanďany, kteří tady v HK už dlouho žijí, prodávají jachty a závodí. Je jim kolem padesátky.
Se Sytske jsem se setkal v hlavní klubovně našeho slavného jachtklubu v Causeway Bay ve středu, v podstatě, aby se koukla, koho si to pozvou na loď. Byla docela příjemná, i když maličko splašená, tak jsem si říkal, že to bude fajn víkend. Než jsme se rozloučili podotkla, že teda je fajn, že s nima můžu jet, ale že není ještě jistý, zda se nepřihlásí někdo zkušenější…
Naštěstí tentokrát poměrně daleko od Hong Kongu, takže nám tu bude maximálně trochu víc foukat a pršet. Moře tu potvoru pořádně krmí, takže by měla pořád sílit než narazí na pevninu. Fuj tajksl. 
Já motory moc nemusim. Je to krásné kalit to rychlostí šesti sedmi uzlů (11-13 km/h) mořskou pustinou, když ani nefoukne, ale to máte smrad, řev, vibrace, náhradní díly, naftu, kanystry, olej, chladící kapalina, palivové filtry, olejové filtry, náhradní vrtulky do pumpy, nářadí a teď on sám motor váží přes metrák a těch 300 nebo kolik litrů nafty taky něco váží a co to stojí…
Tak tedy, “soused”, který má nedaleko od nás svůj Downeaster 38 se čtyřválcovým Universalem mě požádal, jestli bych neasistoval mechanikovi, který se mu měl přijít podívat na motor. S radostí jsem souhlasil, člověk se vždy něco přiučí a není nad to pozorovat mechanika jak oblézá cizí motor s vědomím, že ten náš šlape jako hodinky a není tedy třeba nikoho, kdo by po něm dupal.![]()
V tomto ohledu Mr. Tang nezklamal. Okamžitě se vrhnul do strojovny, nohou se zapřel o palivové trubky, patou se zabořil do hadice od chlazení mořskou vodou, loktem o jakýsi filtr. Přitom negativním koncem multiměru obrušoval z motoru barvu, aby se dostal ne železo a pozitivním téměř naslepo opichoval startér. Strojovny na jachtách nebývají velmi prostorné.
Motor nakonec naskočil, stačilo očistit několik spojů a pořádně předžhavit žhavící svíčky.
Middle Island, ostrůvek, vedle kterého jsme zakotvení už několik týdnů rozšiřují. Stavba prý bude trvat ještě několik měsíců. Jezdí sem proto všelijaké příšernosti v podobě jeřábů, tahačů apod. Před několika dny tudy proklouzla tato loď, aby pomohla jeřábu s ukotvením. Všimněte si jak elegantně si to řezala mezi chudinkami jachtami. Moc prostoru tam neměli, ale nikoho ani neťukli.![]()
Autor: Weston Martyr, 1932
(Přeloženo z anglického originálu The £200 millionaire)
Minulé léto jsme se s manželkou plavili na pronajaté plachetnici vodami Zeelandu, největšího Dánského ostrova, když nás silné západní větry přinutily hledat útočiště v přístavu Dintelsas. Za chvilku nás následovala malá zelené šalupa s britskou vlajkou. Její posádku tvořil pouze jeden starší muž, ale hned jsme si všimli, že svou loď vede jistě, bez sebemenším potíží. Silně foukalo a jeho malá plachetnice vplula do přístavu plnou rychlostí. Když se ale přiblížila na úroveň naší lodě, otočila se rychle do větru, obě divoce se třepotající plachty byly v mžiku dole a její kapitán přirazil podél nás s takovou bravurností, že by ani vejce nerozbil. Převzali jsme lana a zatímco jsme zelenou šalupu vázali k naší lodi, její kapitán vytáhl korkové odrazníky a dal se do rovnání plachet. Žena si mě přísně změřila pohledem: „Podívej, jak je starý, je na to všechno sám, běž mu pomoct.“ Nabídl jsem tomu osamělému námořníkovi svoje služby, on ale odmítl: „Děkuji, ale nedělejte si starosti. Rád dělám všechno sám. Koneckonců to je součást celé téhle zábavy. Máte-li ale chuť, pojďte na palubu a rozhlédněte se kolem. Nenajdete tu nic, co by jeden člověk hravě nezvládl.“
Dnes ráno si v poklidu snídám a nejednou slyším pořádné šplouchnutí a přímo před mýma očima vyskočila z vody manta. Samozřejmě ne ta na obrázku, takový pohotový fotograf nejsem. Nebyla moc velká, tak metrové rozpětí. Neletěla ani moc dlouho, tak dvě tři vteřiny a poměrně nízko nad vodou, maximálně tak metr, ale stále se ještě tetelím radostí. Asi jako když jsme poprvé viděli delfíny v Jihočínském moři.![]()
English